Výprava do Lednice

Na sobotu 4.6 jsme měli v plánu ukázat taje a kouty Lednicko-Valtického areálu. Cesta je tam z Řečkovic poněkud delší což většina vlčat odměňovala velice hlasite, k nelibosti ostatních cestujících. Jejich oddychnutí bylo téměř slyšet, když jsme vystoupili na zastávce Ladná. Cestou jsme dávali různé úkoly a jedním z ních bylo poznat co za siluetu kopců se tyčí na Mlýnskými nádržemi. Pálavu nepoznal nikdo, ale jakmile jsem jim prozradil, na co právě nevěřícně hledí, jeden z kluků se ozval s poznámkou: "Jóóó, tam je ten ženskej hrad!" Kousek vedle, ale snaha se taky cení :-). 

Naše první kroky vedly z Ladné přímo k Janovu hradu, o kterém vlčata nechtěla uvěřit, že se vlastně jedná o schválně postavenou zříceninu. Již při první zastávce na cestě k hradu se ukázalo že zásoba pití některých svěřených dětí jim bude rozhodně nedostatečnou. Toto vyřešil Roy zakoupením rezervních lahví u Janova hradu, kterými jsme pak rozdováděnou smečku napojili. Stánek s občerstvením se stal také terčem útoku vlčat, kterému opravdu nešlo zabránit. Vrátili se s ledňáky různých tvarů, chutí, barev a dokonce i konzistencí.

Původní plán trasy vedl od Janova hradu naoučnou stezkou lužního lesa až do Břeclavi. Dle všeobecného zájmu jsme však rozhodli, že když už jsme tady, tak si zámek i minaret nenecháme ujít. Předpoklad, že v zámecké zahradě bude anglický trávníček vhodný pro příjemný oběd a odpočinek, či nějaké hry na zklidnění, se nakonec ukázal jako mylný, metrové traviny nemáme dokonce ani na táboře. Ovšem nebylo zbytí, vybrali jsme místo poblíž minaretu. Cestou mě překvapila skutečnost, že děti nikdy neslyšely že existuje náboženství islám, natož co má ve znaku, minaret je prostě jenom taková rozhledna...

Cesta k minaretu se značně protáhla, a tak jsme byli nuceni dále pokračovat nejkratší možnou cestou na vlak. Dle rady místního domorodce (provozovatel lukostřelby) jsme děti zavedli do tajů rybářské stezky a prošli v rohu zámecké zahrady asi ne zrovna oficiálním východem. Po silnici pak přešli Dyji a polní cestou pelášili směr Podivín. Pelášili tedy není ten správný výraz. Na louce vedle cesty zrovna traktory obracely, hrabaly a hranatkovaly seno. Problém byl v tom, že zvláště hranatkovací stroj byl extrémě zajímavý, vždyť byl nejméně 50 let starý a dělal za velkého randálu hranatky velké asi tak že by se každému z našich kluků jedna do batohu vešla. Ono ani v extrémní zajímavosti strojů nebyl problém, jejich rychlost byla však menší než rychlost naší chůze a kluci sledujíc tuto zajímavou podívanou, kterou v Brně sotva uvidí, neustále zpomalovali.

Nakonec jsme však zdárně dosáhli bran Podivína a vydali se na nádraží. Nikdy bych nevěřil jak je Podivín dlouhé město a nádraží bylo naneštěstí na opačné straně, než bychom potřebovali. Na stanici jsme však dorazili včas a ještě jsme chvilku stačili zahřívat místní lavičky. Pravda ty to příliš nepotřebovaly, jelikož sluníčko o sobě dávalo celý den pořádně vědět.

Z výpravy si odnáším hlavně to, že nejoblíbenější hrou je: "Kdo dokáže nejdýl mlčet!!!". Nejoblíbenější tedy především mezi spolucestujícími a unavenými rádci...

Stále však nevím, co přišlo vlčatům na jméně Podivína tak vtipného, ale evidentně by tu nechtělo žít žádné z nich :). 

Waki

Budu rád když zanecháte reakce pod článkem.

Diskusní téma: Výprava do Lednice

Výprava

Datum: 17.10.2011 | Vložil: Lukáš

Jo výprava docela fajn :-)

vyprava

Datum: 15.06.2011 | Vložil: david h

tato vyprava se ni velmi libila :)

Přidat nový příspěvek